Valentýn

8. března 2010 v 8:55 | Seiko-chan |  Jednorázovky
Jednorázovka na pár Ita...

***
Valentýn. Tento den opravdu nenávidím a jen co na něj pomyslím, třesou se mi kolena. Ptáte se proč? Přesně před rokem se se mnou rozešel můj přítel, a to právě na Valentýna. Byli jsme spolu docela šťastní, já pracoval jako právník, on dělal střední školu. Ano, nutno říct, že mezi námi byl jistý věkový rozdíl, ale já jsem ho miloval. Toho dne jsem se domů vrátil později, musel jsem totiž ještě zajít ke svému klientovi a dořešit pár drobností. Předem jsem Narutovi vysvětlil, že s ním na tento svátek nebudu. Hrozně jsme se kvůli tomu pohádali, ale nakonec jsme se usmířili ve sprše. Když jsem druhý den otevřel dveře od mého a bratrova domu, nevím, mohlo být nějakých jedenáct hodin večer, zaslechl jsem nějaké zvuky. A to právě z bratrova pokoje. Obvykle nejsem zvědaví, ale něco mi říkalo, ať se tam podívám.

Hned co jsem otevřel dveře, jsem strnul. Můj bratr Sasuke měl pod sebou mého blonďatého anděla a jak to vypadalo, byli zrovna v sobě. A to doslova. Vykulil jsem oči a z ruky mi vypadl kufřík s důležitými dokumenty. To je přerušilo a oni se na mě zadívali. Naruto se začal okamžitě omlouvat a říkat, že Sasukeho má už dlouho dobu moc rád na teď v době kdy to mezi námi skřípalo mu moc pomohl. Byl jsem tak zaražen, že jsem mu na všechno kývl. Naposledy jsem se otočil a podíval se na mého bratra, který na mě koukal naprosto klidně. Nadechl jsem se a vyšel z pokoje. Radši jsem za sebou zavřel dveře, kdyby chtěli náhodou pokračovat. Jediné, na co jsem tehdy myslel byla hodně horká sprcha.

A právě tento den nastal dneska. Už od rána jsem měl špatnou náladu. Po probuzení mě bolela hlava jak střep a když jsem se koukl do kalendáře, bylo mi ještě hůř. Tak jako před rokem jsem zapadl do koupelny, teď však mého nového bytu. Nebyl nijak veliký, ale ani malý. Mě prostě na přežití stačil. Byl útulný s obývákem, kuchyní, koupelnou, záchodem a ložnicí. Svůj bývalí dům jsem taktně přenechal Sasukemu a teď už jeho Narutovi.

Vlezl jsem do sprchy a pustil na sebe studenou vodu, abych se probral. Řeknu Vám, fungovalo to dokonale a já už mohl pustit teplou. Sáhl jsem po šampónu a kousek jsem si vymáčkl na ruku, kterou sem o něco později projížděl v mé hlavě. Zatímco sem se myl, přemýšlel jsem.

V podstatě sem ani nevěděl, co budu dnes dělat. Žádného klienta a obhajobu jsem neměl, byla totiž sobota. Po deseti minutách hloubání v mé hlavě jsem se na to vykašlal.

V kuchyni jsem si připravil nějakou sytou snídani a posléze s ní zalezl do postele. Pustil jsem si televizi a pokračoval v sebelítosti. Ani ne za dvě hodiny mi zazvonil mobil. Sklesle jsem zmáčkl zelený telefon a nahlásil své jméno do mobilu, je to můj zvyk už od malička.

"Ahoj Itachi, tady Sasori."

"Ahoj Sori." Pozdravil jsem ho přezdívkou, kterou jsem mu dříve na vysoké škole vymyslel.

"Co se děje, zníš nějak sklesle." Poznamenal.

"Už je to rok." Broukl jsem. Více sem říkat nemusel, on to pochopil. Na škole jsme byli nejlepší přátelé. Ty moje jsem neviděl od základky a on ty svoje také dlouho neviděl. Od té doby, jsou z nás nejlepší přátelé. Ozval se až po několika minutách.

"Co budeš dneska dělat?"

"Ležet v posteli, jíst a litovat se." Zamručel sem. Opravdu krásně strávený den… Pomyslel jsem si a potichu si odfrkl.

"Hergot Itachi, přestaň už se k sakru litovat a začni konečně žít! Co třeba jít do klubu?!" rozeřval se na mě, myslel to však dobře. Protáhl jsem obličej.

"Dneska?" zeptal jsem se. "Dneska je přece sobota… chodíme tam v neděli. Teď tam budou lidi, které neznám a nehodlám…"

"Takže za hodinu." Nenechal mě domluvit a hovor ukončil.

Ani nevím co mě k tomu vedlo, ale přibližně za půl hodiny jsem znovu zapadl do koupelny. Já jsem na hygieně opravdu závislý. Když mi nic jiného nezbylo, pořád jsem byl ve sprše a teď je ta závislost dost vidět. Po velice důkladném sprchování jsem se přemístil do ložnice, kde jsem vyhrabal ty nejlepší hadry, co mám. Učesal jsem se a do vlasů si včesal trošičku gelu. Nakonec přišla pánská voňavka. Přešel jsem k zrcadlu. Vypadal jsem vskutku úžasně. Ano, dříve jsem byl tip člověka, který je namyšlený, arogantní a chladný. Po rozchodu s Narutem se něco ve mně muselo však zlomit, připadalo mi, jako bych byl spíše nějaké malé děcko, kterému ukradli bonbón.

O něco později jsem už byl na domluveném místě. Sasori už tam čekal. Byl to vysoký, rudovlasý a pohledný chlapík. Je o rok starší než já, takže mi tento rok docela pomáhal. Už když viděl mé auto, usmál se na mě.

"Určitě si někoho najdeš." Usmál se znovu. Toto, bylo jeho přivítání. Místo trapného a starého "Ahoj, tak co je nového?" říká takovéhle podporující věci. Je na něm opravdu poznat, že je starší. Ohledně chování, samozřejmě. On nemá tak velké vrásky jako já.

Společně jsme zamířili dovnitř. Bylo tam docela dost lidí a hlavně veliký rámus. To jsem zrovna nepotřeboval, ale Sasori je psychiatr, takže ví, co je pro mě nejlepší. Sedli jsme si na bar a objednali vodku. To, že je Sori psychiatr neznamená, že se neumí taky pěkně zlejt.

Asi po dvou hodinách povídání a poslouchání trapných písniček konečně pustili nějakou normální. To byla asi jediná, kterou jsem znal. Jmenovala se Tik Tok od zpěvačky KeShi. Opravdu se mi moc líbila a jak to vypadalo, Sasorimu také. Líbila se dokonce i barmanovi Charliemu a zbytku lidí. Všichni začali zběsile tancovat a já se usmál. Dneska poprvé. Hned mě to pozitivně naladilo a na Naruta a výročí našeho rozchodu jsem si ani nevzpomněl.

"Mám pocit,"začal Sasori, "že jsem viděl někoho známého." Zamumlal.

"To je jenom z toho alkoholu." Odvětil jsem a zaposlouchal se do hudby. Přibližně o pět vteřin později mě z toho ale vyrušil hlasitý náraz. Otevřel jsem oči a viděl nohy. Hned na to jsem je zdvihl a vyvalil je. Přímo přede mnou na stole tancoval nádherný blonďáček s bělovláskem. Prosím, ať to není jeho přítel. Modlil jsem se. V životě se na mě štěstí usmálo a já slyšel od svého kamaráda nějaká slova. Asi to byla jejich jména, ale to jsem vůbec nevnímal. Ten blonďák se na mě totiž podíval a mě dočista uchvátili jeho oči. Krásné, plné a modré. Ještě hezčí, než měl Naruto. A ve chvíli, kdy se na mě usmál jsem pocítil to staré šimrání v břiše. Uvědomil jsem si, že už mě žádný rozchod netrápí. Našel jsem vykoupení v podobě tohohle blonďatého… anděla? Ne, tohle nebyl anděl, byl to blonďatý ďábel. To bylo poznat už ze stylu jeho tance. On i s druhým mužem seskočili z barového pultu na zem a vrhli se Sasorimu kolem krku. Teprve to mě probralo.

"Sasori, Sasori bože ani nevíš, jak jsi mi chyběl." Tisknul se onen blonďák k mému příteli. Druhý dělal to samý, akorát z jiné strany.

"Vy mě taky kluci." Usmál se. Blonďák se na mě otočil.

"Páni našel jsi si opravdu pěkného přítele." Sjel mě pohledem a já v bělovláskových očích spatřil kousek žárlivosti. Sasori se usmál.

"To není můj partner, ale můj nejlepší přítel." Oznámil. "Itachi, tohle je Deidara," ukázal na mého anděla. Ani nevím, kdy jsem ho tak pojmenoval. " a tohle je Hidan." Ukázal na druhého. "Kluci tenhle fešák se můj nejlepší přítel, Itachi Uchiha." Představil mě. Usmál jsem se, nic jiného v té chvíli nenapadlo.

"Těší mě." Pravil jsem svým sametovým hlasem a cítil, jak se do mě začíná vlévat všechna má arogance, která se před rokem ztratila Jashin ví kam. S oběma jsem si podal ruku. Pak se začalo kecat a oni tři si začali povídat o starých časech. S radostí jsem se poslouchal a sem tam pokukoval po Deidarovi. Jednou se ale naše pohledy setkali. Ušklíbl jsem se a on se sladce usmál. To mě odrovnalo. Moje maska padla a já na něj jen zůstal zírat. On se jen zazubil a vypadal spokojeně. Pak se opět zaposlouchal do rozhovoru. Udělal jsem to samé, ale přibližně po deseti minutách jsem se musel omluvit, že jdu na záchod. Ani jsem si nevšiml, že ten ďáblík jde za mnou.

Teprve až když jsem si myl ruce, mě přišpendlil ke stěně a zadíval se mi do očí.

"To bych do tebe neřekl." Usmál jsem se. On se jen zamračil.

"Máš pěkný oči." Usmál se nakonec a přiblížil se svými rty k těm mým. "Jakpak asi potom chutnají tvé rty." Zašeptal. A já to nevydržel. Obmotal jsem mu ruce okolo pasu a přitiskl své rty na ty jeho. Projel mnou ostrý elektrický proud jako nikdy předtím.

Jashin ví, jak dlouho jsme se tam líbali. Ale já věděl pár jiných věcí. Za prvé, že krásně líbá, za druhé, že jsem se do něj asi zamiloval a za třetí, že Valentýn nemusí být zrovna tak strašný.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Arya Arya | Web | 12. března 2010 v 9:30 | Reagovat

he he neviem preeco ale pobavilo ma to :D velmi pekna poviedocka :-D

2 verasi verasi | Web | 2. dubna 2010 v 14:01 | Reagovat

Hezu :D Dei je vžně sugoi :D

3 Eclair Eclair | Web | 7. června 2010 v 22:27 | Reagovat

pěkné:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama